Články autora
Po obřadu bylo rozhodnuto, že dnešní noc strávím v Domě pro odcházení. Doprovodit mě měly dvě ženy a ostatní šamani se vydali zpět do svých domovů. Boční dveře byly tak nízké, že jsme se musely mírně sklonit, abychom mohly projít. Podlahu tvořila jen udusaná zem a v protějším rohu plápolal oheň. Uprostřed ležely rohože pokryté kožešinami a tmavými dekami. Minésa začala...
Moc přítomného okamžiku tkví v jeho síle. Je jako motýl poletující od květiny ke květině. Nemůžeš ho vrátit zpět. Nemůžeš ho přivolat líbeznými slůvky, ani tím nejlákavějším nektarem. Byl tam a už není. Stejně tak jako „teď“ bylo a už nikdy nebude.
Pohlížíme skrz prsty na ty, kteří volí nejjednodušší cestu a sami s výrazem horského vůdce hledáme tu nejstrmější. Naučili jsme se jet na výkon a očekávat za něj uznání. Poplácání po rameni, pochvalu na poradě, čteme mezi řádky, nebo se o to alespoň snažíme, že jsme nejlepší. Chceme patřit mezi TOP pracovníky, abychom si zasloužili své místo na zemi. Abychom dokázali, že na to máme. Na to něco, o čem mnohdy ani nevíme, co to vlastně je.
Terapeut je tu jen od toho, aby vás bezpečně provedl cestou a jako správný průvodce vám byl na blízku, pokud ho budete potřebovat. Nesmí vás manipulovat, a to ani v případě, že má pocit, že ví, co je pro vás dobré, že to zvládnete. Ne! Vy a vaše podvědomí víte nejlépe, co je pro vás dobré, a tak vás nikdy nedovede do situace, kterou nedovedete zpracovat.
Když se konečně přestaneš bát toho, jak na tebe budou pohlížet druzí, staneš se svobodným. To, co nás činí zranitelnými je strach. Strach z nepřijetí, samoty, nepochopení, odmítnutí, nezdaru. Z toho, že budeme směšní. Že s námi nebudou ostatní souhlasit. Strach ze ztráty. Z toho, že budeme příliš vidět. Že nás někdo odsoudí na základě našich rozhodnutí.
Daniela Maté