Foto zdroj: TED Talks
Měla vše, co si společnost představuje pod pojmem „úspěch“. Přesto ležela na podlaze koupelny a plakala. Její cesta k sobě samé se stala jednou z nejčtenějších knih o ženské transformaci.
Představ si tohle:
Jsi úspěšná žena. Máš kariéru, manžela, krásný dům. Všichni ti říkají, jaké máš štěstí. Jak je tvůj život „dokonalý“.
A přesto se každou noc probudíš s pocitem prázdnoty. Přesto nevíš, kdo vlastně jsi, když odložíš všechny ty role, které hraješ.
Tohle byl příběh Elizabeth Gilbert na začátku nového tisíciletí.
Elizabeth byla úspěšná spisovatelka a novinářka. Byla vdaná za Michaela Coopera. Měla vše, co společnost považuje za „ženské štěstí“.
Jenže uvnitř se cítila ztracená.
„Ležela jsem na podlaze koupelny a plakala,“ vzpomínala později. „Měla jsem pocit, že žiju život někoho jiného. Že jsem se ztratila v tom, čím jsem měla být, místo toho, čím skutečně jsem.“
Nakonec se rozhodla se pro rozvod. V roce 2002, ve svých třiceti třech letech, opustila „bezpečný“ život a vydala se hledat sebe samu.

Foto zdroj: https://mi-pishem.livejournal.com/, Jesica Antola
V roce 2003 se Elizabeth rozhodla pro něco, co mnozí považovali za „šílenství“ – vzala si rok volna a vydala se na cestu, na které chtěla znovu najít samu sebe.
Itálie – zde se učila znovu objevovat radost. Jedla, užívala si, učila se italsky. Poznávala, co to znamená žít pro sebe.
Indie – v ášramu se učila meditovat, hledat vnitřní klid. Čelila svým démonům, svému strachu z osamělosti.
Indonésie (Bali) – zde našla lásku. Nejen k muži, ale především k životu samotnému.
Když se Elizabeth vrátila, napsala o své cestě knihu. „Jíst, meditovat, milovat“ (Eat, Pray, Love) vyšla v roce 2006.
Nikdo nečekal, co se stane.
Kniha se stala globálním fenoménem. Byla přeložena do desítek jazyků. Miliony žen v ní našly odvahu změnit svůj život. V roce 2010 vznikl i stejnojmenný film s Julií Roberts.
Ale proč právě tahle kniha?
Ukázala, že není sobecké hledat štěstí.
Celé generace žen byly vychovávány k tomu, aby dávaly přednost potřebám druhých. Elizabeth ukázala, že péče o sebe není luxus – je to nutnost.
Ukázala, že není pozdě začít znovu.
Ve třiceti třech letech opustila „bezpečný“ život. Dokázala, že věk není překážka pro změnu.
Ukázala, že strach je kompas.
„Tvůj strach ti ukazuje, kam máš jít,“ říkala. „Tam, kde cítíš největší odpor, tam často leží tvůj největší růst.“

Foto zdroj: https://mi-pishem.livejournal.com/
Elizabeth měla „dokonalý“ život na papíře. Ale její srdce vědělo, že něco není v pořádku. Naučila se tomu hlasu důvěřovat.
Elizabeth se bála. Bála se osamělosti, neúspěchu, odsouzení. Ale šla dál. Odvaha znamená jednat navzdory strachu.
Když se Elizabeth starala o sebe, stala se lepší dcerou, přítelkyní, partnerkou. Šťastní lidé dávají světu více.
Nikdy není pozdě začít psát novou kapitolu svého života. Elizabeth to dokázala ve třiceti třech, jiné ženy to dokázaly v padesáti, šedesáti i později.
Elizabeth Gilbert nám ukázala cestu. To, jestli se po ní vydáš, záleží jen na tobě.
Možná tvoje Itálie není skutečná země, ale kurz, který jsi vždy chtěla absolvovat. Možná tvoje Indie není ášram, ale tichá chvilka každé ráno jen pro sebe. Možná tvoje Bali není ostrov, ale odvaha říct „ano“ novým příležitostem.
Jaký život chceš skutečně žít? Jaký příběh v sobě nosíš, ale bojíš se ho napsat?
Elizabeth Gilbert nám ukázala, že nejsme vězni svých rozhodnutí z minulosti. Každý den můžeme začít psát novou kapitolu. Každý den můžeme najít odvahu být trochu více sami sebou.
Možná je čas vzít pero do ruky a začít psát svůj vlastní příběh transformace. Možná je čas najít odvahu říct: „Tohle je můj život a já si ho budu žít po svém.“
S láskou,
Daniela Maté 🧡
P.S. Elizabeth říkala: „Tvůj strach není důvodem, proč něco nedělat. Je to kompas, který ti ukazuje, kam jít.“ Pokud cítíš, že je čas najít odvahu psát svůj vlastní příběh, možná je čas začít. V Kořenových kronikách ti ukážu, jak na to – bezpečně, s podporou a s láskou k sobě samé.