Moc přítomného okamžiku

Co je to vlastně přítomný okamžik a proč se k němu dnes tolik obracíme?

Co v něm hledáme nebo chceme najít?

Proč je důležité žít v přítomnosti a neutápět se v minulosti?

Proč budoucnost bez přítomného okamžiku nemůže být jiná, než stále stejně předvídatelná?

Moc přítomného okamžiku tkví v jeho síle. Je jako motýl poletující od květiny ke květině. Nemůžeš ho vrátit zpět. Nemůžeš ho přivolat líbeznými slůvky, ani tím nejlákavějším nektarem.

Byl tam a už není. Stejně tak jako „teď“ bylo a už nikdy nebude.

Uvědomovat si přítomnost, žít v ní, není jednoduché. A přitom se to zdá být tak prosté. Jsem tu, dýchám, existuju, prostě jsem. Jsem tedy v přítomnosti. Fyzicky možná, ale hlava nás neustále od přítomného okamžiku odvádí. Naše mysl je v tomhle ohledu skutečný mistr. Zkuste si na chvilku všimnout vlastních myšlenek. Jste v minulosti nebo budoucnosti? Zaobíráte se tím, co bylo, nebo tím, co bude?

Ať už tak nebo jinak, málokdy si uvědomujeme přítomnost, kterou právě prožíváme. Necháváme ji kolem sebe bez povšimnutí proplout a odčerpáváme tak drahocennou energii, kterou by nám právě onen přítomný okamžik mohl nabídnout.

Ať už přemýšlíme nad tím, co máme nakoupit, nebo nad problémy s tchýní, neustále odčerpáváme naši životní energii.

Není to o tom, že bychom neměli vzpomínat, není to ani o zrušení schopnosti plánovat. Jako lidé žijeme v určitém systému, kdy plánování i vzpomínky do našich životů patří a mají zde své právoplatné místo.

Důležité na celém tomto procesu je uvědomění si, že pokud nevěnuji pozornost své přítomnosti, nemohu změnit ani svoji budoucnost. Taková budoucnost pak bude stále předvídatelná. Pokud budu stále dokola, den, co den, ráno, co ráno, prožívat stejné myšlenky, emoce, budu mít stále stejné rituály, povedou mě mé kroky po stále stejné cestě, kterou už kráčím řadu let. Chci-li cokoliv změnit, musím nejdříve změnit svoje myšlenky, svůj přístup. Teprve potom mohu začít podnikat kroky vedoucí ke změně. Změna začíná v hlavě.

Přítomný okamžik mohu zkoušet zachytit v meditaci, ale zároveň i v činnostech, které jsou ve své podstatě meditací také. Jen pomyslete na mytí nádobí, zahradničení, vaření, milování. Každá situace, které se zcela oddáte, které věnujete veškerou svou energii je čistým spojením s přítomností.

Nemusíte sedět v meditační poloze a hodiny se snažit zachytit přítomný okamžik, do kterého se zcela ponoříte. Stačí jen dělat něco, co vás zcela pohltí. Něco, co vypne okolní „šumy“ a na okamžik otevře brány nekonečna.

Skrze přítomný okamžik můžete začít utvářet nové myšlenkové pochody. Můžete přetvářet dráhy ve vašem mozku a tím pomalu měnit zaběhnuté návyky, zlozvyky nebo jen myšlenky, které vám už neslouží.

Nečekejte zázraky na počkání. Tak to nefunguje. Uvědomte si, jak dlouho jste vytvářeli to, kým dnes jste, kde a s kým žijete, jak se cítíte, nebo jak vypadáte. To všechno jste za celé ty roky mistrně dovedli do bodu, ve kterém se dnes nacházíte.

Proto, chcete-li cokoliv ve svém životě změnit, je potřeba obrnit se notnou dávkou trpělivosti a laskavosti vůči sobě. Pokud k sobě nebudete dostatečně laskaví, nedosáhnete ničeho. Bez laskavosti k sobě samému můžete získat tituly, uznání, poplácání po rameni, ale ruku na srdce, čí plány jste realizovali?

Když nejsme laskaví sami k sobě, nezáleží nám na nás víc než na ostatních. Nedáme se na první místo. Hledáme výmluvy, proč nemůžeme žít tak, jak bychom chtěli. Svádíme to na všechny a na všechno. „Nemůžu, protože mám malé děti.“ „Nemůžu, protože mám dluhy po partnerovi.“ „Nemůžu, protože…“ … dosaď si tam co chceš.

Mít výmluvy k tomu, že nežiju život, který by mi přinášel radost, není slabost. Za vším tím je strach. Strach z toho, že tam, kam jsem se dneska dostal/a, už není prostor pro moje sny, touhy a přání.

A právě tady se může plně projevit kouzlo přítomného okamžiku. Právě zde se může odehrát ten zázrak. Zázrak v podobě zklidnění, ztišení se a znovunalézání toho, co mi dělá nebo dělalo radost.

Někdy jsme tak zamotaní do vlastních životů, že už si ani nedokážeme vzpomenout na to, co jsme si vlastně přáli, jak jsme chtěli žít.

Netlačte na sebe. Dejte si čas, a hlavně na sebe buďte laskaví. Laskaví ve chvíli, kdy se budete snažit rozvzpomenout na to, co jste jako děti chtěly. Možná to nepůjde hned. Nic se neděje. To je v pořádku. Jen nechte otevřenou mysl pro všechno, co k vám bude přicházet. Ono se to pomaloučku poskládá. Věřte mi.

A že některá přání přehodnotíte? To je v pořádku. Já už dneska taky nechci koně na zahradě. I když jako malá bych za to dala cokoliv na světě.

V přítomnosti, ve ztišení, v návratu k sobě sama, tam je to kouzelné místo, kde můžeme začít měnit svůj svět. Svůj svět, svůj vnitřní vesmír.

S láskou Daniela